http://www.littlesmiles.cz

• O nás
• Novinky
• Naši psi
• Naše fenky
• Aktivity
• Články
• Kamarádi
• Galerie
• Vzpomínáme

• 
• Vzkazy
• Odkazy
• Kontakt

Vzpomínáme

Kitty 

Kitty byla dlouhosrstá standardní jezevčice bez PP. Původně jsme chtěly pejska, ale když jsme se šly podívat na štěňátka tak si nás Kittynka sama vybrala. Ani jsme sebou neměly všechny peníze, ale nechaly jsme chovatelce malou zálohu a Kittynku jsme si hned odnesly domů.

Kittynka byla nesmírně chytrá a tvrdohlavá. Prostě pravý jezevčík. Milovala procházky v lese, kde se nechávala často strhnout svými loveckými pudy k útěkům. Vždycky se k nám po určité době, kterou ona sama pokládala za vhodnou, vrátila. V zimě s námi chodila na běžky a užívala si sněhu. Byla neuvěřitelně houževnatá.

Co se výcviku týká, brzo jsem rezignovala protože Kittynka si prostě dělala co chtěla. Jediný člověk, kterého trochu poslouchala byla její panička. Mámu milovala a byla jí 100% oddaná.

Kitty měla dvakrát štěňátka a pokaždé byla vzornou matkou. Z jejího druhého vrhu jsme si nechaly fenku Honey. S Hanýžkou byly nerozlučná dvojice. Každá byla úplně jiná a krásně se doplňovaly.

Kittynka zemřela ve třinácti letech na selhání ledvin. I ve svojí poslední chvíli byla neuvěřitelně silná a počkala si na rozloučení se svojí paničkou.

Honey 

Moje milovaná Honey. Dlouhosrstá standardní jezevčice bez PP. Byla vznešenou dámou, která se jen tak s někým v parku neočuchávala. Vždycky byla nadšená když jsme spolu šly na procházku nebo jenom posedět do kavárny.

Ráda proháněla veverky a vydržela na ně hodiny čekat pod stromem. K jejím úžasným vlastnostem patřila i schopnost se ve vteřině vypařit a zbufnout možné i nemožné.

Po smrti Kitty byla dlouho smutná a špatně snášela samotu. Od narození byla zvyklá být s ní. Naštěstí se vzpamatovala a jakoby převzala něco z Kittynky. Začala třeba u loudění zoufale kňučet, což dělala předtím jenom Kitty.

Honey byla moje sluníčko. Zemřela náhle při operaci dělohy ve třinácti letech. Pořád mi chybí.

Sagitta

Jako praví začátečníci, absolutně neznalí standartu či čehokoliv jiného, jsme se vrhli do pořízení našeho prvního bulteriéra. Od známého na chatě jsme se dozvěděli o vrhu bulíků. Hned jsme se na ně jeli podívat a jedno jsme si zamluvili. Měli jsme možnost vidět oba rodiče a chovatel nám doporučil štěně vhodné pro nás. Jak čas ukázal byla to výborná volba.Sagittka (Adria Dan Barry) je jedinečná. Má výbornou povahu, miluje lidi a se psy je nekonfliktní. Je to velký mazel. Svoji lásku nám často a náruživě projevuje. Samozřejmě jsme s ní chodili na cvičiště. Byla to vždycky velká legrace, protože Sagitta byla nadšená prvních pět minut a pak výcvik všemožně sabotovala. Na výstavách to probíhalo stejně. Dávala nám jasně najevo co si o tom myslí. Po získání ocenění, potřebného k uchovnění, jsme jí už dál netrápili. Přišla první štěňátka se kterými jsme si krásně užili. Jedno z nich, Aischu, jsme si nechali, i když jsme to původně vůbec neměli v úmyslu.Sagittka měla štěňata ještě jednou. Tentokrát to ale byly plody lásky, protože ženicha si vybrala sama v parku.Sagittka ráda chodí do lesa, kde vždycky náruživě prozkoumává terén. Ze začátku byla zklamaná z Aischy, která místo aby s ní čmuchala po lese, celou dobu jenom aportuje klacek.Sagittka je také velkou turfmankou. Miluje dostihy a vydrží trpělivě čekat u bariéry, jen aby zahlédla svoje oblíbené koníčky. Teď už si užívá důchodu a je to takový náš bulteriéří dinosaurus.

 Sagittky výstavy

Dusty 

Dusty (Del Dongo Gabriayllaron) je prvním klukem v naší       smečce. Domů jsem ho přinesla koncem listopadu 2005, takže to byl takový krásný vánoční dáreček. Holky ho přijaly celkem dobře. Sagittka sice neskákala radostí, že má doma malýho bulteriéřího spratka, zato Aischa byla nadšená, že má koho zakusovat.

Dustyho výstavy